Záchranná brzda podruhé

Když minulý čtvrtek představili zástupci ministerstva zdravotnictví černý scénář s predikcí počtu nakažených covidem do konce letošního prosince v rozsahu od 200 tisíc do 3,6 milionu na mysl mi vytanula jedna jarní tisková konference ministra vnitra Jana Hamáčka. Uvedl na ní, že jeden nejmenovaný expert mu už v počátcích globální pandemie prezentoval matematický model, který na základě křivek z Itálie a ze Španělska namodeloval, co by to znamenalo v počtu nakažených u nás a kdy dojde ke kolapsu zdravotnictví. Byl to jeden z hlavních impulsů proč tehdy vláda zatáhla za záchrannou brzdu a vyhlásila nouzový stav.

Po půl roce vidíme, že jsme asi tam, kde jsme už jednou byli, i když se ministrovi Hamáčkovi rozhodně nedá upřít, že by přes léto nevaroval před podceněním viru a možným nástupem druhé vlny. Mnozí to nechtěli moc slyšet a v zájmu obnovení "normálu" a léta ostražitost před covidem polevila. V této souvislosti lze i připomenout zmínku ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky profesora Ladislava Duška, který odkázal na tvrzení Světové zdravotnické organizace, podle níž je prý Česko nejrozvolněnější zemí na světě...

Takže teď asi začínáme konat tak, aby to nebyla pravda. V tomto momentu nám ale už skutečně moc nepomůže pitvat se v tom, kdo co přes léto podcenil nebo neudělal, protože vpravdě strategickým úkolem vlády a celé společnosti je odvrátit další vypnutí ekonomiky a státu. Bez mimořádných opatření se už neobejdeme.

Premiér Andrej Babiš už připustil, že nouzový stav může být vyhlášen znovu. Hned z toho byl u opozice oheň na střeše - k takovému razantnímu kroku prý není důvod. No, jak se to vezme: děkan třetí lékařské fakulty Univerzity Karlovy profesor Petr Widimský v sobotním komentáři pro Právo uvedl, že pokud by se nepřijala razantní opatření k maximálně možné eliminaci nákazy mohli bychom se dostat do situace, kdy přetížené nemocnice pod náporem nemocných covidem budou kolabovat a fungovat v režimu "válečné medicíny". Tedy v režimu, kdy se nechávají nemocní, jimž není pomoci jejich osudu a do nemocnic se nepřijímají. Horizont, kdy to může nastat je listopad, tedy za necelé dva měsíce.

Nemůžeme si také přát, aby došlo na alternativní scénář České národní banky, počítající s možností plošné druhé vlny a restrikcemi, který v létě zmínil její guvernér Jiří Rusnok. Letošní propad HDP by v takovém případě mohl být třináct procent.

Znovu aktivovaný Ústřední krizový štáb tak má před sebou velmi složitý úkol: pomoci nalézat rovnováhu mezi restrikcemi a udržením ekonomiky a státu v chodu. I s účastí opozice s čímž počítá i ministr vnitra Hamáček. Ostatně už jsme možná v situaci, kdy všichni "musíme k pumpám" bez rozdílu politických preferencí, pokud nám záleží na tom, abychom se vyhnuli kolapsu státu. Snad nás může trochu utěšit, že v Evropě v tom nejsme sami.

Miloš Balabán

(Autor je bezpečnostní analytik)