Ve hře je víc než dvě procenta HDP na obranu

Nestává se často aby se Česko dostalo do popředí globální mediální pozornosti. Tento týden se to povedlo v souvislosti s vydáním memoárů bývalého poradce amerického prezidenta Donalda Trumpa pro národní bezpečnost Johna Boltona. Bolton označil výrok premiéra Andreje Babiše na summitu NATO v roce 2018 na konto dvou procent HDP na obranu za "nejvíce nejapný komentář". O co šlo? Premiér řekl, že se Česko snaží ze všech sil dosáhnout dvou procent do roku 2024. Jenže HDP roste tak rychle, že nepanuje jistota, zda s tím mohou obranné výdaje držet krok. Bolton z toho vyvodil, že v podstatě řekl: bohatneme moc rychle na to, abychom se mohli bránit.

Andrej Babiš si ale stojí, a správně, na svém. Argumentuje tím "že v podstatě tolik nezáleží na procentu HDP, které utratíte na zbrojení, protože důležitější je absolutní částka, která jde na výdaje na obranu. Pokud vám roste HDP, tak vám roste i absolutní částka, kterou byste měl utratit na zbrojení, ale pokud nám v tomto roce HDP klesne a naše výdaje na obranu zůstanou zachovány, tak nám procento výdajů na obranu logicky stoupne".

Dopady koronakrize teď mohou jeho slova otestovat v praxi. Pokud dvě procenta HDP před ní znamenaly zhruba 135 miliard korun a tato částka zůstane zachována ke dvouprocentnímu výdaji se snáze dostaneme. Na čtvrteční konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost potvrdil, že vláda nebude ve výdajích na obranu škrtat. Jistě to pro vedení armády a všechny vojáky znělo libě.

Přesto bych se ale úplně neoddával jistotě. Půlbilionový deficit státního rozpočtu už pro letošek spolu s dalšími očekávanými dopady krize, která má globální rozměr musí nutit k ostražitosti. A kdoví co se světem a s námi může udělat případná druhá vlna koronaviru, která leckde už hodně vystrkuje růžky. Následné další rozpočtové dupnutí na brzdu se tudíž stoprocentně vyloučit nedá. Takže není i v resortu obrany dobré uvažovat o plánu "B", jakkoliv to leckdo může považovat za zbytečné? Třeba i s přihlédnutím k tomu, že bude nutné dále posilovat klíčové prvky pro zajištění vnitřní bezpečnosti v konfrontaci s novými nevojenskými hrozbami, což koronakrize názorně ukázala?

Vláda by tak měla zajistit soulad přijímaných strategických dokumentů v oblasti bezpečnosti a obrany s finančním výhledem a finančními zdroji. Řada z nich je nekonzistentních a rozporných. Srovnal třeba někdo makroekonomické prognózy a Koncepci výstavby armády do roku 2030? Není v případě investic do obrany důležitější než kolik, za co a jak?

S tím souvisí i potřeba se pořádně podívat na definici bezpečnosti na pozadí možných scénářů v pořadí jejích pravděpodobnosti a na tomto základě stanovit priority pro rozvoj celého bezpečnostního systému ČR. Jde v podstatě o řešení vztahu nejhorší možný scénář vs. nejpravděpodobnější scénář. Možná bychom byli překvapeni, co by se nám ukázalo. Neuzrál také čas na novou bezpečnostní strategii ČR? I diskuse o ní by nám mohla pomoci připravit se na možné budoucí strategické posuny.

Příklad - není Trumpovo rozhodnutí o stažení nemalé části amerických vojsk z Německa první vlaštovkou jejich úplného odchodu z Evropy, což by se fakticky rovnalo konci NATO? Vypadá to jako příliš katastrofický scénář, stačí se nicméně podívat na měnící se geopolitickou konstelaci, a domácí americké problémy a je jasné, že se nad tím musí uvažovat. I když mluvíme o delším časovém horizontu.

Heslo "dvě procenta HDP na obranu je náš cíl" s tím, že pak máme vystaráno už dnes nestačí.

Miloš Balabán  

(Autor je bezpečnostní analytik)