Slabá místa v neznámém terénu

Je už bezpředmětné přemýšlet nad tím, zda máme ještě první nebo už druhou vlnu covidové epidemie. Spíše vidíme od jara její kontinuální průběh s různými odchylkami. A varování epidemiologů, že musíme být ostražití a že může být i hůř se začalo naplňovat.

Možná, že se dokonce dostáváme na práh jednoho scénáře skupiny vědců z EU, o kterém jsem se zmínil v červnovém komentáři pro Právo: fungování společnosti a ekonomiky v podobě střídání striktních omezení a otevírání, což by umožnilo společnosti "dýchat" a vyhnout se sociálnímu kolapsu. Ideální jistě není, ale je lepší než opakovat dlouhodobější uzavření.

V každém případě obavy ze souběhu covidu a podzimních a zimních viróz a chřipky jsou velké a všichni vstupujeme na neznámý terén. Vakcína, resp. vakcinace proti covidu je nadějí, nicméně spíše ve střednědobém, než krátkodobém horizontu.

Dva momenty jsou pro zvládání této krizové situace důležité. Management krizového řízení a disciplinovaná populace. Jaro ukázalo, že tyto dva elementy i přes pochopitelné problémy vcelku fungovaly. Postupem času se ale začaly objevovat problémy, které v mnoha ohledech odhalily i ne úplně ideální funkčnost státní správy i samosprávy. Na povrch nyní vyvřelo podcenění a podfinancování hygienické služby, což je dlouhodobá věc. Teď se musí řešit za chodu i s pomocí armády.

Ideálně nevypadají ani časté změny rozhodnutí o některých epidemiologických opatřeních, které odráží i střety mezi pohledy epidemiologů a politiků. Jenže co naplat, musíme akceptovat, že expertní pohled bude mít navrch i když se to nemusí líbit politikům ani části občanů. Jednoduchý je pak vzkaz náměstka ministra zdravotnictví pro zdravotní péči Alexiho Šeda: všichni by měli dodržovat pravidla "tří er" - ruce, rozestupy, roušky.

Klíčovým úkolem vlády je udržení koheze společnosti v krizi. I z tohoto úhlu pohledu je třeba se dívat na mimořádnou míru zadlužování státu a některá rozpočtová opatření, jednorázový příspěvek důchodcům budiž příkladem. Bez koheze by bylo zvládání krize mnohem složitější.

Především resort zahraničí má i nesnadný úkol i na mezinárodním poli. Problém udržení koheze se totiž týká i EU, která se teď potýká s různou mírou restriktivních opatření, kvůli covidu v jednotlivých členských státech, což může i podminovávat míru unijní solidarity a porozumění. Reagovat na měnící se situaci a operativně řešit problémy, které s tím souvisí zůstává pro Černín prioritou minimálně do konce roku.

Z tohoto úkolu nevypadává ani samospráva. Příkladem, jak některé věci nedělat budiž nekomunikativnost vedení Prahy s velvyslancem Německa Christophem Israngem, který si chtěl vyjasnit situaci v Praze, jako rizikovém ohnisku covidu. Jistě to mělo svůj význam pro rozhodování spolkové vlády o zavedení případných restriktivních opatření v cestování do SRN vůči občanům Prahy, případně Česka. Velvyslancův tweet mluví za vše: "Chápu, že je Zdeněk Hřib na služební cestě. Skutečnost, že žádný z jeho zástupců nebyl ochotný se se mnou telefonicky spojit, nám však práci neusnadňuje." Tady management bohužel selhal.

A nebylo by vůbec nejlepší, kdyby primátor ve světle horšící se epidemiologické situace v Praze neodcestoval s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem na Tchaj-wan a zůstal na radnici, kde vykonává funkci předsedy její Bezpečnostní rady?

Miloš Balabán 

(Autor je bezpečnostní analytik)