Riskantní experiment

Zaznamenal jsem názor, že by Česko potřebovalo v konfrontaci s pokračující pandemií "vládu národní shody." Tváří v tvář problémům, které pandemie covidu už rok přináší a světlo na konci tunelu ještě úplně nezáří to možná mělo i racionální jádro.

Po čtvrteční debatě ve Sněmovně k nouzovému stavu a jednání opozičních stran je to mimo realitu. Nejsem si jist, jestli opozice ví, co obnáší krizové řízení a je schopna vnímat rozsah problémů, které přináší současná krize-zdravotní, ekonomická, sociální a v neposlední řadě i zahraničně-politická. Dobře to naopak i na rozdíl od svých spolustraníků - poslanců vědí hejtmani. Proto také volají po znovuzavedení nouzového stavu. Správně tuší, že jejich možnosti ukočírovat pandemii jsou omezené.

Zrušení nouzového stavu jistě sledují i naši spojenci. Dokázali jsme jim v přímém přenosu, že jsme slabým článkem řetězu v NATO a EU. Ministr vnitra Jan Hamáček to vystihl přesně: "Vejdeme do dějin krizového řízení jako stát, který uprostřed války demobilizoval." Nedivme se pak, že před námi Německo zavře hranice.

Jsme sami sobě nepřítelem, a navíc po furiantském zrušení nouzového stavu v pozici hazardního hráče. Zrovna když začínáme čelit rapidnímu nárůstu britské mutace koronaviru, kterou Andrej Babiš označil za zabijáka. A za humny číhá další.

Ve světě se píše i o mutaci jihoafrické jako o varování pro svět. Vědci sice rychle vyvinuli vakcíny proti covidu, nicméně se zdá, že tento virus se vyvíjí ještě rychleji. Místo vymýcení viru je tak reálně ve hře i možnost, že bude nutné vakcíny "aktualizovat", aby ochránily před novými mutacemi. Ostatně mutace nutí farmaceutické firmy k úvahám, zda není potřebné přidat k očkování dvěma dávkami dávku třetí, která by zajistila větší ochranu organismu.

Americký epidemiolog profesor Michael Osterholm, který působí v poradním výboru Covid-19 prezidenta Bidena dokonce mluví o blížícím se hurikánu nakažlivějšího a smrtelnějšího viru, který způsobí prudký nárůst hospitalizací a úmrtí navzdory očkování. Ano, zní to hororově jenže za ten rok jsme se mohli přesvědčit, jak ještě donedávna nepředstavitelné se rychle zhmotní v realitu.

Nová situace si žádala vážnou debatu o tom, jak tomu přizpůsobit chod státu a společnosti, kde dosavadní model vládnutí v krizi nemusí stačit, stejně jako přijímaná opatření. Na to ale nemáme.

Místo toho brzy všichni dostaneme ošklivý účet za opoziční riskantní "experiment". A navíc může být celé dění okolo nouzového stavu spouštěčem procesů vedoucích k ještě hlubší krizi, než ve které jsme nyní.

Miloš Balabán

(Autor je bezpečnostní analytik)