Propojená bezpečnost
Rozsáhlý požár v Českém Švýcarsku nepochybně představuje další bezpečnostní memento pro Česko, stejně jako v případě povodní na Moravě v roce 1997 a o pět let později. Ty byly impulsem pro rozvoj bezpečnostního systému a jeho složek a opatření na úrovni krajů, měst a obcí, jak jim čelit a také předcházet. Rozhodně to nebylo a stále není jednoduché ani levné, nicméně rozsáhlé materiální škody v řádech desítek miliard korun byly dostatečným varováním před tím, aby se taková hrozba podceňovala nebo ignorovala.
Teď jsme byli konfrontováni s další krizí - požárem, který svým rozsahem i nasazením sil a prostředků k jeho likvidaci nemá obdobu v novodobé historii Česka. Ukázalo se další bílé bezpečnostní místo související i se změnami klimatu. Dlouhotrvající sucho začíná být stále více rizikovým faktorem pro stát na jehož území jsou rozsáhlé lesní porosty. A je tak třeba opět přemýšlet nad schopnostmi bezpečnostního systému, na prvním místě hasičského sboru, ke zvládání takového typu krizové situace.
Zajímavý pohled nabídl v Právu generální ředitel Hasičského záchranného sboru generál Vladimír Vlček. Ocenil profesionalitu a obětavost hasičů v aktuálním zásahu, na druhé straně upozornil na deficity ve vybavení hasičů. Není dostatek speciálních vozidel na lesní požáry, z 2400 cisteren u hasičských jednotek, které mají regionální působnost je 1350 starších 25 let a 300 automobilových stříkaček ze 711 je po době životnosti. Vážné otazníky se vznáší i nad letovým parkem: k dispozici v rámci požární pohotovosti jsou pro celé území ČR jen tři muzeální "anduly".
Generál Vlček i v této souvislosti zvedl zásadní otázku: pokud je definována částka na zajištění vnější obrany v rámci závazků v NATO na dvě procenta HDP, měla by se definovat i výše financí na zajištění vnitřní bezpečnosti - a to nejenom pro hasiče, nýbrž i policii a záchrannou službu. A volá po systémovém přístupu.
Ten by měla zvolit především vláda. Samozřejmě, že musí vycházet i z rozpočtových možností státu. Je nutné velmi pečlivě zvažovat každý výdaj a zohledňovat nejen potřeby vnější ale i vnitřní bezpečnosti.
Je tedy racionální rozhodnout se pro nákup amerických stíhaček F-35 za několik desítek miliard korun, i když jsou pro naši obranu zbytečně nákladné a komplikované a zcela by stačily mnohem levnější, ale z hlediska schopností srovnatelné švédské Gripeny? S tím souvisí i nový přístup k dalším nákladným akvizicím. Generál Vlček např. zmínil, zda by vrtulníky, které má Česko k dispozici v armádě a policii neměly být variabilnější. To je zajisté slovo do pranice s ohledem na nákup nových amerických vrtulníků pro AČR.
Ušetřené finance by mohly směřovat do oblasti vnitřní bezpečnosti, která bude nepochybně čelit mnoha dalším bezpečnostním výzvám. Pandemie, uprchlická vlna z Ukrajiny, kybernetické útoky proti nemocnicím a státním institucím a rozsáhlý požár na severu Čech to potvrzují. Nejhorší by bylo, kdyby poučení z požáru vyšumělo do ztracena.
Miloš Balabán, Právo