Ošidnost uzamčení a krize jako příležitost

Pandemie koronaviru je dnes pro celý svět velkým stres testem. Zažíváme ho na vlastní kůži i u nás. Přibližujeme se k dalšímu uzamčení, který se vláda snaží odvrátit, přičemž je vystavena nemalým dilematům. Premiér Andrej Babiš říká, že další výpadek za 200 miliard si nemůžeme dovolit, na druhé misce vah jsou ale i lidské životy. Najít mezi tím rovnováhu je extrémně těžké.

Nelehkost dilematu odráží slova profesora Josefa Veselky, přednosty Kardiologické kliniky 2. LF UK a FN Motol, který řekl, že "aby covidová epidemie nesmetla naše zdravotnictví v podobě, na niž jsme zvyklí, měli bychom udělat uzavření společnosti, jemuž se v zahraničí říká lockdown. Čím dříve to uděláme, tím menší počet obětí bude. Žádné podobné nebezpečí v novodobé české historii neznám. Proto si už další chyby nesmíme dovolit."

Ekonom Štěpán Jurajda takový názor fakticky podpořil z trochu jiného úhlu: "Čím plošnější, drakoničtejší opatření budou, tím lépe se podaří zachránit ekonomiku." Teď už asi ano, ale zároveň k tomu dodal, že je nutné se zamyslet nad tím, jak podpořit nejpotřebnější.

Jurajdův závěr zároveň odráží i varování zmocněnce Světové zdravotnické organizace pro boj s covidem Davida Nabarry, že "lockdowny mají jen jediný důsledek, na který nesmíme nikdy zapomínat, a to je, že dělají z chudých ještě chudší".

Možná tak nastává další rozhodující moment v historii novodobého českého státu. Moment, kdy musí všichni politikové aspoň na čas k oněm pověstným "pumpám" bez rozdílu politické příslušnosti, aby odvrátili nejen zdravotní ale i sociální katastrofu. Ostatně na politické bitky společnost teď nemusí mít vůbec náladu. I to, jak se budou politici schopni dohodnout na jednotném postupu je příkladem pro větší disciplinovanost všech občanů v konfrontaci s covidem. Té bude potřeba jako sůl a na dlouhou dobu.

Je dobré si uvědomit, že v jedné věci máme oproti předcházejícím generacím, které zažili v minulém století války a hluboké společenské a ekonomické krize jednu výhodu: přes všechny problémy je dnes svět lepším místem k životu, než před padesáti nebo sedmdesáti lety. Stačí jen zmínit reálnou existenci sociálního státu nebo proliferaci moderních technologií s nimiž lze zvládat boj s covidem, vzdělávání, pracovní povinnosti nebo překonávat izolaci v nemoci či karanténě.

I v tomto kontextu je důležité přemýšlet o budoucnosti, jakkoliv se nyní nacházíme obrazně řečeno v centru uragánu. Fareed Zakaria ve své poslední knize "Deset lekcí pro postpandemický svět" uvedl, že i tato odporná pandemie vytváří příležitost pro optimismus, změny a reformy, což otevírá cestu k novému světu. Nastává čas, kdy můžeme příležitost využít nebo promarnit, nic není předurčeno. Pokračovat v dosavadní vývojové trajektorii ale už není produktivní.

"Krize jako příležitost?" Právě nyní se o tom rozhoduje. I v Česku. 

Miloš Balabán

(Autor je bezpečnostní analytik)