Noční můry a slabiny státu

Bývalý ředitel amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí doktor Tom Frieden zveřejnil v deníku Wall Street Journal scénář "Rychle vpřed do roku 2023".

Co obsahuje? Pandemie covidu je z velké části za námi. Většina světa byla očkována, přesto je nutné občas potlačit epidemická ohniska. Lidé proto stále nosí roušky. A najednou epidemiologové detekují novou nemoc, která se podobá pneumonii.

Nejde o covid ale o nový virus, který přeskočil z ptáků na člověka. Je stejně infekční jako virus, který způsobil covid, jenže je čtyřikrát smrtelnější. A stejně jako v případě španělské chřipky je nový virus obzvláště smrtící pro mladé lidi i děti.

Frieden ke svému scénáři dodal, že je to jen jedna z mnoha nočních můr, které by se mohly rozvinout v příštích letech a desetiletích s tím, že "příští pandemie je nevyhnutelná" a že je mimořádně důležité se na ní připravit.

Není pochyb, že cílem je zburcovat politiky, veřejnost i vědeckou komunitu. Lze totiž předpokládat, že pokud půjde vše dobře s očkováním a neobjeví se některé další neočekávané komplikace, pandemii covidu se nakonec podaří překonat a pak může nastat fáze "zapomínání". Po tak velké krizi se to nesmí stát, je třeba vyvodit poučení pro budoucnost.

Týká se to i Česka. A v prvé řadě řízení státu, protože pandemie zřetelně odhalila jeho slabá místa.

Ilustruje to i počátek pandemie. Přicházející hrozbu detekoval člověk zvenčí s pomocí excelové tabulky, ředitel pojišťovny Direct Pavel Řehák. Kde byly rozsáhlé aparáty ministerstev, jak se využívaly připravované plány, scénáře a postupy, které předtím vznikaly na příslušných odborech i na akademických pracovištích?

Jasně se ukázalo, že státní aparát je - kromě armády, policie a hasičů nepřipraven na stav blížící se válce. Nejvíce to ilustruje ministerstvo zdravotnictví, které nebylo schopno jako klíčový resort v pandemii dodnes plně přepnout do krizového režimu a podat potřebný výkon. Sebevražedná mise ministra Jana Blatného, na tom nemohla nic změnit. Za svými zády má spíše nefunkční úřad a je paradoxem, že zdravotní systém drží republiku nad vodou ministerstvu navzdory.

Je to ale úplně v pořádku i na ostatních ministerstvech? Není krizové řízení spíše na okraji zájmu? Přitom na jeho úrovni závisí schopnost zvládat zátěžové situace, mobilizovat zdroje a zajištovat v krizi chod státu. Krizové řízení ovšem nezačíná aktivací krizových plánů ale dlouho před krizí, kdy by se měly identifikovat signály blížící se hrozby.

Hlubší povědomí o něm musí mít každý, kdo kandiduje na nějakou vyšší funkci, ať už úřednickou nebo politickou. Týká se to poslanců i senátorů. Pokud tomu tak bude, můžeme si do budoucna ušetřit iracionální a bezobsažné politické diskuse o (ne) prodloužení nouzového stavu, kterých jsme byli svědky nejen minulý měsíc.

Dnešek nám ukazuje, že podceňovat hrozby a rizika tohoto světa se nevyplácí. I když současná krize ještě neskončila už musíme přemýšlet o rizikové budoucnosti. Bez toho v ní opět propadneme. A nepůjde jen o pandemie.

Miloš Balabán

(Autor je bezpečnostní analytik)