Drsná realita, prověrka naostro

V Česku mělo nyní probíhat cvičení Obrana 2020, jako prověrka funkčnosti krizového řízení v konfrontaci s hybridními hrozbami. Patří mezi ně teroristické a kybernetické útoky, útoky na kritickou infrastrukturu nebo sabotáže. Cvičení se připravovalo od října 2018 a mělo být prvním rozsáhlým testem připravenosti a schopnosti širokého spektra klíčových státních aktérů popasovat se s mimořádnými situacemi. Určitě to byla pro vládu, parlament, zástupce některých ústředních orgánů státní správy, zpravodajské služby a celý bezpečnostní systém nemalá výzva. Obrana 2020 byla správnou reflexí toho co se dnes děje ve světě - bezpečnostní prostředí se totiž dynamicky a často i radikálně proměňuje, objevují se nové bezpečnostní hrozby o kterých jsme třeba před pouhými pár roky příliš neuvažovali.

Život ale přináší překvapení. Obrana 2020 musela ustoupit "neviditelnému" ale o to víc zákeřnému nepříteli - koronaviru Covid-19. Místo štábního cvičení dochází k otevřené konfrontaci s epidemií, která má globální charakter. Není to scénář ale drsná realita. Jde o zdraví a životy populace. V Česku tak bylo nutné poprvé v jeho novodobé historii vyhlásit nouzový stav. ZasahujE každého občana.

Stát s dobře zpracovanou krizovou legislativou, což se ukazuje jako nemalé plus, uvádí v život širokospektrální opatření a omezení proti jedné hrozbě. Má to ale smysl. Cíl je jasný: zabránit, aby se epidemie vymkla kontrole, což by mohlo mít fatální následky. Italský příklad varuje. Nouzový stav ovšem mohl přijít i dříve. Ukazuje se, že místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček oprávněně navrhl, aby byl vyhlášen už 2. března. Tehdy bohužel neuspěl. Pokud by platil od tohoto data mohli jsme třeba předejít "furiantskému" chování řady spoluobčanů, kteří nedbali na zhoršenou epidemiologickou situaci v Itálii, neposlechli výzev premiéra Andreje Babiše a vyrazili lyžovat. Dopady s rozšířením nákazy a zbytečnými karanténami vidíme v přímém přenosu.

Teď ale nouzový stav platí a stát ukazuje občanům své kompetence a nástroje, jak si vynucovat obranu veřejného zájmu. Mnohé občany to překvapilo i zaskočilo. Není to určitě nic příjemného, což určitě hodně platí pro komerční sektor, velké i malé podniky a drobné živnostníky. Je to tak trochu i "léčba šokem", znovu připomínající, jako v případě dvou velkých povodní v roce 1997 a 2002, že může docházet k nenadálé krizové situaci. I s ní je prostě třeba počítat.

Zvládnutí krize je teď hlavně na vládě, krajské a místní samosprávě. Prověřuje se funkčnost krizového řízení, fungování bezpečnostního systému, zdravotnictví i kooperace státu a soukromého sektoru. To má značný význam např. při předcházení paniky s dostupností potravin.

Po dvou dnech platnosti nouzového stavu je určitě brzy na nějaké sumární hodnocení. Určitě se ale dá říci, že všechny složky od vlády dolů dělají maximum. Ukazují se ale i Achillovy paty: např. kapacitní, technické a personální limity zdravotnického systému, dostupnost ochranných pomůcek, roušek a respirátorů. V prvním případě to souvisí se stavem (pod)financování zdravotnictví, v případě druhém se schopností včas analyzovat vývoj epidemiologické situace v globálním měřítku a z toho vyplývající potřeby pořídit na trhu vše potřebné včas.

Epidemie ale též připomíná, že některé věci, které se zdály jako zbytné a neúměrně drahé mají své opodstatnění. Nikdo už asi tak nebude zpochybňovat existenci "miliardového" Centra biologické ochrany v Těchoníně.

Nouzový stav je v každém případě prověrkou soudržnosti společnosti. Možná, že ale ještě větší nastane po překonání epidemie. A silný, nikoliv slabý stát v tom bude hrát klíčovou roli.

Miloš Balabán 

(Autor je bezpečnostní analytik)