Český penicilínový sen?
Republika má znovu problémy s penicilinem. Od konce srpna jej k nám dorazilo 200 tisíc balení, jenže v sezóně respiračních onemocnění to sotva bude stačit. Lékárny hlásí, že dostávají jen zlomek toho, co si objednaly. Opakuje se tak příběh z minulého roku. A nedostatek medikamentů se začíná stávat zdravotním i bezpečnostním rizikem.
Světlo na konci tunelu nedávno nabídl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09), který oznámil, že chce do Česka vrátit výrobu penicilínu. Naznačil, že probíhají extrémně úspěšná jednání s několika držiteli výrobních licencí i s několika firmami, jež mají výrobní kapacity, které by bylo možné spustit do půldruhého roku.
Každý krok schopný snížit lékovou závislost na Asii je cenný. Její současná míra je varovná. Indie a Čína vyrábí 90 procent světového penicilinu, 60 procent paracetamolu, a 50 procent ibuprofenu. I ředitel Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka varoval, že si "ani neumíme představit co by se dělo, kdyby Čína v důsledku mezinárodní krize či konfliktu zastavila výrobu léků pro Evropu".
Nezapomínejme na poučení z covidové pandemie, která po svém nástupu odhalila, jak zoufale nedostatečné byly naše zásoby strategických ochranných pomůcek, byť jejich výroba není nijak náročná.
Na konto možné výroby penicilinu v Evropě se ozývají pochybnosti, zda by byla schopná cenově konkurovat asijským producentům, třeba i kvůli přísným evropským ekologickým předpisům. Pokud ale předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová hovoří o "odstranění rizika" v ekonomických vztazích s Čínou bude třeba přestat uvažovat pouze tržně. Každé bezpečnostní opatření má své náklady.
Situaci by mohla pozitivně ovlivnit celoevropská léková dohoda, schopná zabránit nekoordinovaným a nehospodárným investicím do stejných látek v různých zemích. Mohl by našinec v tomto ohledu něco nabídnout?
Exkurz do historie praví, že ano. Bývalé Československo, kde výroba penicilínu začala v Roztokách u Prahy již před 74 lety, po několik desetiletí zvládalo zásobovat tímto přípravkem celý tehdejší východní blok. Nemělo bychom mít ambici si podobný příběh zopakovat i v rámci Evropské Unie?
Miloš Balabán, Právo