Anarchie a domino

Jak praví přísloví připisované britské kontrarozvědce MI5 moderní společnost stojí dva kroky od anarchie.

Je to přehnané? Vidíme kumulaci problémů a deficitů v celém světě: pandemie, prudký růst cen a nedostatek energetických zdrojů, kolabující dodávky klíčových komodit čipy počínaje a obilím konče, výpadky v zásobování. To všechno okořeněné zostřujícím se soupeřením velmocí, hrozbami kybernetických útoků a nezvládanou migrací.

Všichni sledují chaos v Británii, ale mohou si být i ostatní vyspělé země jisty, že se to u nich nestane? Představme si třeba chladnou zimu s nedostatkem energií, výpadky zásobování, další kolo pandemie a do toho rozsáhlý a dlouhodobější blackout, tedy přerušení dodávek energie. Německý server Focus uvedl, že Německo stálo letos dvakrát na pokraji blackoutu a že se narušení evropské energetické sítě zvýšilo desetkrát. Důvod? Odstavování klasických elektráren, tj. uhelných, plynových a jaderných.

Není tak naléhavým úkolem připravovat občany na zátěžové situace? I u nás je to ale v naší nárokové společnosti spíš na okraji zájmu. Přitom nejde jen o blackouty. Stačí vnímat signály o ekonomické zranitelnosti světa. Vezměme třeba dopad případného chladnějšího počasí na Severní polokouli. Máme dostatek energetických zdrojů, abychom mu mohli čelit? Odpověď není dnes kladná.

Sledujeme spíše zostřenou bitvu o zdroje. Čínská vláda už vydala nařízení všem státním společnostem, aby všemi silami zajistily dodávky energií. Uhelné doly mají těžit maximum uhlí bez ohledu na překročení ročních kvót.

Dominový efekt zafungoval: zprávy z Číny vedly k prudkému růstu ceny plynu a elektřiny. Evropa měla obavy z poklesu dodávek plynu z Ruska, které pokrývá většinu její spotřeby. Gazprom totiž uvedl, že s ohledem na očekávánou tuhou zimu upřednostní domácí trh, nicméně prezident Putin uklidňuje, že Rusko dodávky plynu do Evropy zvýší.

V Nizozemí vedl růst cen elektřiny k uzavření největší evropské sítě skleníků, což se projeví i na dodávkách potravin. Rajčata v Albertu mohou být luxusem?

Letošní počasí se odrazilo i na produkci pšenice. Její zásoby klesají i u hlavních producentů ve Spojených státech a v Rusku. Přitom nedostatek této klíčové zemědělské komodity může leckde vést k vážným politickým a sociálním otřesům. Vzpomeňme na "arabské jaro" před jedenácti lety. Bereme tak dostatečně vážně potřebu co největší potravinové soběstačnosti Česka? Letos jsme spíše slyšeli hodně hlasů, které tento záměr zpochybňují.

Minulá zima byla kvůli covidu krušná. Letos to nemusí být o mnoho lepší. A navíc budou svět tížit ekonomické dopady pandemie.

Miloš Balabán

(Autor je bezpečnostní analytik)